Zimní výprava českého MG klubu

Součástí krásně užitého MG víkendu byla i diskuze ke konci sobotního večera, při níž ctihodný člen klubu za pražský Vyšehrad přednesl svůj návrh vypravit se s malou českou MG expedicí přes celou Británii od Atlantického oceánu z „konce země“ (Land´s End na jihozápadním Cornwallu) až po ten nejsevernější cíp severu Skotska (John O´Groats u Severního moře) jako odpověď českých peciválů na výzvu italsko-španělské manželské dvojice, která urazila 30 tis. km od atlantického konce Evropy (portugalská Cabo de Roca), přes Ural na sibiřský Bajkal u příležitosti oslavy 20. výročí výroby malých sportovních vozů MGF, tehdy ještě ve Velké Británii. Tuto trasu cestovatelé urazili za pět týdnů, tedy se sportovním denním průměrem 860 km.

Po formálním přednesení návrhu a vysvětlení jeho geneze se rozvinula skutečně neformální diskuze, téměř happening, dostatečně podporovaná opakovanými rundami skotské i irské vody života. Jde o výplod chorého mozku, jak se tázal ctihodný člen klubu za Třebíč, nebo o pouhou recesi, jak mínil jiný ctihodný člen klubu z širší Prahy? Nebo třeba obojí? Také si kladu tuto otázku. Proč se jeden anglický podivín vydal s malým sériovým MG Midgetem, dokonce přes Hustopeče, na cestu kolem světa? Při tom se v duchu odvolávám na jeho knihu s typicky anglickým názvem, respektive mírně pochybným komentářem „Oh not, not in that car!“ Proč vlastně slézají někteří odvážní horolezci himalájský vrcholek K2 právě tou nejobtížnější cestou, která si již vyžádala řadu lidských obětí? Proč se čeští cestovatelé vydávají v Trabantech na cestu přes Afriku, přes Jižní Ameriku, a naposledy přes Austrálii a Asii? Samozřejmě, nelze se srovnávat s nimi nebo se Zikmundem a Hanzelkou, ale proč bychom srovnávali nesrovnatelné?

Proč chcete jet na tu „poutnickou cestu“ právě v chladném, mrznoucím prosinci a ujet ji za tři dny, když pak vlastně cestou nic neuvidíte, třeba jen náledí a sníh a ještě ošklivě nastydnete?“, ptá se jedna starostlivá manželka. V britském létě tuto skutečně poutnickou trasu jezdí na kole, chodí pěšky a jezdí s historickými motocykly či automobily spousta lidí a spousta různých klubů. V zimě je to ovšem skutečná výzva, kterou absolvují jen ty nejtvrdší posádky klasických sporťáků, jak mi nedávno potvrdil ve Vídni pan Erwin Putz, účastník této náročné zimní cesty z rakouského Schladmingu. Tam se jezdí nejen mistrovství světa v alpském lyžování, ale i známá zimní rallye Planai Classic. Ano, s historickými vozy se vyjíždí až na vrchol FIS sjezdovky do výšky cca 2000 m. Kdo tomu nevěří, ať tam 6. ledna 2016 jede, aby se přesvědčil; členy české expedice MG, pakliže se vrátí ve zdraví ze Skotska a v klidu přežijí české Vánoce a Silvestra, bohaté na stravu a pití, přitom z této soutěže samozřejmě nevylučujeme! Jsme optimističtí, určitě před letošními Vánoci budeme v plném počtu zpět, ujišťuji diskutující ctihodné členy klubu, a ukazuji přitom na 180 cm dlouhé rakouské lyže formule F1 značky „Schneewaltzer“ aneb „Sněhový valčík“, které s sebou povezeme pro nouzový případ hledání pomoci… A také pro vyzkoušení si skotského lyžařského střediska Aviemore, kde se historicky konalo nedávno evropské výroční setkání vozů MG. Bílé lyže F1, bílé lyžáky, modrý vatovaný kabátec MG, červeného kulicha a další vybavení si jako trofeje do svého vozu později ukládá zkušený vedoucí expedice, zasloužilý ctihodný člen klubu z Mladoboleslavska, který, jak všichni víme, inicioval před pár lety založení českého MG klubu.

Vyšší, 190 cm vysoký, ctihodný člen klubu z Třebíčska pochybuje, že se lyže F1 vejdou do našeho černého MGB GT, pochybuje i že jsem je po celou dobu setkání na Olšině a 180 km dlouhé soutěže nevyndal z vozu; hlavně však pochybuje o délce lyží 180 cm. Stále si je přikládá k čelu a kroutí hlavou. Ukazuji mu na jasný nápis na lyžích, ale stejně neuspěji. Nakonec ho přesvědčí ctihodný člen třebíčského klubu a zároveň hlavní pořadatel, jakož i sponzor historicky prvního celostátního srazu MG (Třebíč 2014), který o tom ve svých stále elegantních šortkách rozhodl kladně s okamžitou platností. Ctihodný člen klubu za pražskou Libeň zase silně pochybuje, že by tyto lyže ve Skotsku mohly překonat jeho rychlostní rekord 105 km/hod. z rakouských Alp – v tomto směru se ovšem všichni shodneme a vedoucí skotské expedice si jde uložit lyže a polární vybavení do vozu.

Avšak k věci, čtenář se určitě bude zajímat, která posádka se na expedici přihlásila jako první. Komu čest, tomu čest – jako první se na riskantní výpravu přihlásila posádka právě s tím malým MGF, které letos slaví své 20. výročí. Posádku vede ctihodný člen klubu za pražský Zličín, který již absolvoval na cestu za polární kruh (Nordkapp). Hovor se stočí na dálkové cesty indických licenčních Enfieldů a licenčních českých Jaw (indický název pro licenční Jawy je Džezdy – název pochází z výroku českého montéra „jezdí“) také kolem světa… Ale to se již hlásí na expedici další posádka s vozem Rolandem (MGB). Ctihodná členka klubu za pražské Modřany, která s tímto britským aristokratem, jezdí jako drak poukazuje mj. na své závodní zkušenosti, když jezdila spolu s manželem Pavlem, inženýrem a technickým expertem na předválečné vozy Tatra, po celé Evropě a jako ocenění svých výsledků dostala přímo z rukou Elišky Junkové vavřínový věnec. Ctihodná členka uvažuje, že s sebou na cestu přibalí možná i své české dudy, na které by zahrála po dosažení cíle John O’Groats známé tklivé skotské melodie… Hrát skotské melodie na české dudy je prý velmi obtížné i v teplých klimatických podmínkách, natož v zimních vichřicích, které na John O’Groats v prosinci panují, uvidíme. Vzhledem k velkolepému zavazadlovému prostoru našeho zimního MGB GT (ročník 1979, tj. pouze rok před ukončením výroby v Abingdonu), nabízím případnou výpomoc s transportem českých dud. V duchu se utěšuji, že náš vůz je dle slov ctihodného prezidenta našeho klubu přímo ideální do horských sněhových podmínek (vzhledem k vyšší světlé výšce gumáku prý neuvízne tak snadno ve sněhu na břicho). Také proto nabízím, že vedle dud, lyží a lyžařské výbavy uvezeme s vedoucím expedice ještě koš základního proviantu jako je známý Scottův pemikan, sušené tresky, Prazdroj, Budvar, Fernet, moravskou slivovici a další. Vhodnou skotskou whisky, coby léčebnou vodu života, přibalíme na skotské vysočině, až dojdou zásoby českých léčiv.

Ctihodný člen klubu za Brno, jehož krásné černé MGB GT, zaparkované vedle našeho omšelého černého zimního MGB GT, nese hrdě znak V8, míní, že by bylo vhodnější vypravit naší expedici přes Sibiř na ostrov Sachalin. Je to skvělý nápad, jak doplnit naší expedici na John O’Groats – slibujeme, že v případě dobrého počasí se vydáme z nejbližšího přístavu k John O’Groats (myslím, že to je Thurso) dokonce na souostroví Orknejí nebo Shetland; tedy v případě budou-li k dispozici dodatečné finanční prostředky a bude-li plout trajekt, protože v prosinci v důsledku častých bouří v Severním moři trajekt zůstává stát v přístavu, tak jako Old Man of Hoy, který stále ještě stojí v moři na předmětné trase.

Za této situace jsme stále tři posádky, což bylo stanoveno jako minimální počet k vypsání expedice. Ovšem kdyby nás bylo pět, tedy řečeno s panem Poláčkem, bylo by to rozhodně veselejší a náš oslavný zpěv, po dosažení cíle cesty, by byl při moravské slivovici a českých dudách mnohem mohutnější. V tomto směru se lehce zmiňujeme, zda by si nechtěli nechat prosolit svá dvě MGF dvě ctihodné posádky od dlouhého moravského stolu. Ty ještě váhají, my jsme připraveni a rádi je přijmeme, když se finálně rozhodnou pro expedici. Zejména pro výkonné modré MGF  VVC (zkratka pro Very Very Complicated) by to byl určitě zajímavý test.

Jak patrno, nyní přestává pomalu humor a legrace závěrečného sobotního večera a dalo by se říci i nedělního rána končí. Musíme se začít zabývat optimálním řešením logistiky a hlavně zajištěním finančních prostředků od sponzorů. Pro začátek se sbírkou hodláme obtěžovat ty ctihodné členy klubu, kteří s námi nepojedou a budou nám určitě držet palce. Pak vypíšeme soutěž na internetu, jako v Česku proslavení cestovatelé v Trabantech po všech kontinentech. Oceníme i výpomoc hmotnou, nejen finanční, např. formou zápůjčky typických náhradních dílů či menších agregátů do našich vozů MG, jakož i vybavení ve formě ovčích kožichů, nepromokavých tuleních bot a podobně. Ctihodný prezident klubu přislíbil, že až nás bude 5 posádek a až seženeme 50% rozpočtu na expedici, tak se k nám přidá. Tak se další dvě posádky prosím přihlaste, získáme si tak účast i ctihodného prezidenta.

A teď si v klidu můžeme znovu připít na zdar české expedice MG přes Británii s anglickým Cheers, skotským Slainte a českým Na zdraví!

S pozdravem MG Safety Fast!

JVK

Poznámka pod čarou: Čtenáři se může zdát podivné, proč nepoužívám v textu konkrétní jména členů klubu a namísto toho se vážně či nevážně odvolávám na ctihodné členy klubu s pojmenováním jejich konkrétní oblasti či města a regionu. To vychází samozřejmě z britské tradice zachování určité anonymity a ochrany osobnosti! Vždyť se přece tak oslovují již po staletí i členové britského parlamentu. U nás v Česku se někteří členové parlamentu ovšem oslovují úplně jinak, ale to už je úplně jiný příběh…