2. ročník Chotovinských zatáček 2015 aneb Jak jsme byli čtvrtí

Tak tedy začínal můj den na Chotovinských zatáčkách. Nejspíš nevíte, o co jde.  Je to sice regionální, avšak poměrně významná akce (s účastí cca 140 posádek jak automobilových, tak motocyklistických veteránů), i když vozů MG tam bylo při dobré vůli nejvíc pět. Proto jsme si pozvali naše MG přátele Karasovi, jednak aby k účasti přispěli svým MG, ale aby také trochu rozveselili nás všechny – navíc se skvěle vyznají ve veteránských soutěžích! Pořadatelem byl pan Václav Janecký, majitel místního muzea veteránů (od automobilů a motocyklů, po zemědělské stroje). Místního, místního, asi byste také ocenili, kdybych řekla, kde to „místo“ vlastně bylo! Chotoviny se nalézají v malebném jihočeském kraji asi 8 km od husitského města Tábora a taktéž blízko naší chalupy, nedaleko které shodou okolností vedla i příjemná pohodová itinerářová vyjížďka.

Organizátoři rozdali itineráře, namalovala se čísla a kolem půl jedenácté začaly s mírným zpožděním startovat první vozy za zábavného komentování výborného moderátora, který mj. autům dobře rozuměl a každý komentář vtipně okořenil. Trasa měla několik zastávek a první z nich byla tak akorát vysoká (13 metrů – 50 schodů, vím to přesně, byla to jedna ze soutěžních otázek) rozhledna u Moravče s příhodným jménem Kovářka, ve které bylo opravdu muzeum s různým kovářským náčiním. Nahoře na rozhledně nás čekal nejen báječný výhled do krajiny, ale také velice aktivní starší paní (nejspíše bývalá paní učitelka, hádali jsme), která všem všechno horlivě a ochotně vysvětlovala, a musím uznat, že ve změti vystavených tovaryšských listů a dalších starých listin, které se jakkoli týkaly kovářství, se výborně vyznala. Táta se bavil s místním kovářem a vychvaloval si místní tradiční dřevěnou kadibudku postavenou pro potřeby návštěvníků rozhledny. Naší Tutti kadibudka příliš neuchvátila, ta ji nepotřebuje. Ale zaujal ji malý buldoček, který pobíhal kolem…

Po přestávce na Kovářce jsme se vydali směrem severním, a to přesně řečeno do nedalekých Votic. Tam končil itinerář (ve kterém NEBYLY žádné chyby a tam, kde bylo cokoli aspoň trošku nejasné, nastříkali organizátoři na silnici reflexní šipky, udávající směr jízdy) a trasa byla v půlce. Ve Voticích si mnoho motoristů na náměstí dalo výbornou meruňkovo-vanilkovou točenou zmrzlinu, která byla za opravdu lidovou cenu opravdu velká a opravdu dobrá, což se v naší dámské posádce (já - navigátorka, malá kníračka Tutti a řidička máma) i v té smíšené (navigátorka paní profesorka Danka Karasová a táta – řidič) v teplém letním dni velmi ocenilo. Na náměstí jsme se také setkali s panem Karasem, který jel stejnou trasu za námi doprovodným „civilním autem“, protože se na smůlu Karasovým porouchal jejich výstavní modrý MG roadster Roland. Po zmrzlinové osvěžující pauze jsme se vydali dál – směr Monínec.

I když vymotání z Votic bylo trochu nejasné, nakonec jsme v pořádku na oběd dojeli nádhernou podhorskou krajinou do lyžařského areálu Monínec, který ale není uzavřen ani v létě, kdy na místním kopci jezdí bikeři. V restauraci M2 jsme uplatnili kupóny na oběd zdarma, které jsme dostali ve startovním balíčku spolu s mapou, itinerářem a památečním CD s fotkami z loňských Zatáček. Já si dala boloňské špagety a byly opravdu výborné! Na Monínci se také odevzdávaly karty s odpověďmi na otázky na trase, podle kterých se určil vítěz Zatáček. Součástí byly na Monínci také soutěže – jedna spočívala v házení pneumatikami, při druhé se střílelo z praku - , které ovšem nebyly započítané do hlavní soutěže.

Nakonec jsme se vydali zpět do Chotovin (tentokrát jinou trasou, přes Borotín), kde bylo před muzeem pana Janeckého vyhlášení výsledků. Organizátoři výsledky zjistili opravdu bleskově, a tak bylo zanedlouho po příjezdu vyhlášení. Pořadí se určovalo podle správnosti odpovědí na kartě s otázkami. Aby vyhlašování bylo trochu zábavnější, přečetl moderátor i některé perličky, mezi kterými se dala najít třeba i odpověď na otázku: „Co znamená zkratka JAWA?“, která zněla „Janecký a Walter“. Vtipné to ovšem bylo proto, že, jak jsem již psala, hlavním organizátorem Zatáček je pan Václav Janecký! Druhou a třetí pozici shodně obsadili JAWAři z blízkého Chýnova – asi si společně trochu pomáhali s odpověďmi - , první místo získala klasická Škoda 100. A ostatní? Ti byli čtvrtí! Všichni, tedy i naše dámská posádka. To ale neznamená, že se nevyhlašovalo pomyslné pořadí! Se slovy: „Čtvrtá místa začneme vyhlašovat od nejmenšího počtu bodů,“ nás moderátor vyvolal jako druhé. Čtvrtí a skoro poslední! Ale to nevadí, máme ještě příští rok… Letos jsme stejně dostali krásné keramické medaile a spokojeně se vydali do Hotelu Gold, který byl v docházkové vzdálenosti od muzea. Tam jsme společně s manželi Karasovými příjemně oslavili naše čtvrté a skoro poslední místo.

Pája Kroužková, samota Basamtka, Borotín 125 u Tábora