Jak už tu (na okruhu v Sosnové) bývá pravidlem, když se člověk na něco moc těší, přichází zklamání a naopak. Na loňské podzimní Sosnění jsem se těšil, jak si zazávodím s konkrétním soupeřem. Připravil sem Pluvača (Triumph Spitfire, pozn. red.), přenastavil podvozek a... soupeřovi to nejelo. Sosnění bylo super, ale očekávání se nenaplnila.Pravým opakem bylo jarní Sosnění. Dlouhá zima, najednou se jaro zeptalo, co jsem na autě udělal a nastala ta pravá honička. Na Sosnění jsem jel v podstatě hlavně relaxovat. Auto vyjelo z garáže po zimě bez příprav rovnou do Sosnové. Stačil jsem se jen kouknout na olej a tlak v gumách.Cestou mě Pluvač uklidnil, šlapal jak hodinky a po dlouhé zimní přestávce jsme si na sebe zas zvykli.
Sobotní ráno všechny trochu zastrašilo deštěm, asi aby se všichni řádně probudili. Ovšem proti počasí máme lék v podobě vynikající kávy v anglickém autobusu. Popisovat průběh Sosnění je asi zbytečné. Počasí se za pár desítek minut umoudřilo a v každé skupině bylo na co koukat. Našlechtěné veterány v nižších skupinách, na souboje mezi formulemi nebo účastníky vyšších tříd. Samozřejmě nemůžu opomenout bonbónek nakonec v podobě závodu se startem a la Le Mans.
Pro mě byla velkým zážitkem jedna z rozjížděk, když na startovním roštu hned za mým Pluvačem stálo Porsche 924. Stálo při mně trochu štěstí; startoval jsem v levé stopě před první levotočivou zatáčkou. Už před startem jsem měl adrenalinu na rozdávání a v průběhu závodu mi snad stříkal i z uší. Vše sice trvalo jen 10 kol, ale pro mě to bylo jak čtyřiadvacetihodinovka. Každý měl navrch v jiné části okruhu a nedarovali jsme si ani milimetr. I když jsme o sobě nic nevěděli a nikdy jsme spolu nezávodili, i tak měl vždy ten druhý dostatek prostoru. Zkrátka nádhera.
Znovu se ukázalo, že jde především o to se bavit, což se povedlo, a to, kdo vyhraje, je až druhotné. Tak se nechám překvapit, co nás bude čekat příště.
Fotky od Petra Bači najdete v galerii Sosnění.
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.